Že úspěch může přijít kdykoli a někdy na něj můžeme čekat i desítky let, vlastně až do doby, když už ho tak nějak nečekáte a ani vás nijak při pohledu zpět nepřekvapí a hlavně nezmění, tak toho je živoucím důkazem životní příběh spisovatelky, známé pod jedním ze svých literálních pseudonymů jako Květa Legátová. Proč pod pseudonymem? Možná je za tím životní moudrost anebo spíš skromnost a někdy v počátcích i strach a tak trochu stud. Bývalá učitelka začínala psát na ještě jako studentka gymnázia a aby se jí spolužáci nesmáli, prostě začala psát pod jménem kamarádky.
Její životní příběh by už sám o sobě vystačil na čtivý román. Zdálo by se, že v osobě spisovatelky Květy Legátové se naplňuje ono okřídlené rčení, že začít se dá v každém věku. Ovšem není to tak doslova pravda. Autorku předlohy k veleúspěšnému filmu Želary dosud mnozí považují za schopnou literární debutantku. Většinu diváků chytil film za srdce svým obsahem, emocemi a atmosférou a pramálo se zajímají o to, kdo je ve skutečnosti autorem námětu.
A i těm, kteří se nespokojili pouze ze samotným výsostným zážitkem z filmu, často uniká, že Květa Legátová nepronikla mezi úspěšné autory až ve svým více než osmdesáti letech. Spisovatelka je literárně činná už od 40. let minulého století a fakt, že film Želary dosáhl nominace na Oskara, také svědčí o uměleckých kvalitách Květy Legátové.
Její životní pouť začíná ve vesničce Podolí poblíž Brna, kde se 3. listopadu 1919 spisovatelka, vlastním jménem Věra Hofmanová, narodila. Atmosféru a ducha té doby si podržela pevně v paměti a později zúročila ve svých dílech. Tvrdohlavé bystré děvčátko s velkým zájmem o svět bylo otcem od malička vedeno k významu vzdělání. Po absolvování gymnázia vystudovala Věra Hofmanová češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Poté navázala na učitelské povolání svého otce a po krátkém působení na konzervatoři v Brně učila dlouhá léta ve vesnických školách v oblasti Valašska a Moravského Slovácka. Zde také načerpala inspiraci a silné náměty pro svoji literární tvorbu.
Po rozhlasovým hrách (které publikovala obvykle pod jménem Jana Podhorná), jejichž námětům se věnovala převážně ve 40. letech minulého století, začíná na sklonku let padesátých publikovat povídky pro děti a mládež. V prozaických prvotinách se snaží o zachycení příběhů ze života dětí a stejně tak činí i ve své knížce Korda Dabrová, která je podobou klasického dívčího románku o postupném duševním dospívání dívky z bohaté rodiny, která se v proletářském prostředí snaží o oproštění od předsudků a nalézá vlastní životní cestu.
Tehdy publikuje spisovatelka pod pseudonymem Jarka Podhorná, pod nímž vytvořila v šedesátých letech i mnoho textů pro rozhlasové hry brněnského rozhlasu. Také tyto literární útvary se ke čtenářům a fanouškům Květy Legátové dostaly knižně zpracované do povídkových souborů až v posledních letech.
Po letech psaní do šuplíku byl pak návrat spisovatelky na scénu vskutku triumfální. Zpracování její novely Jozova Hanule ve slavný film Želary se stalo zúročením bohatých životních i literárních zkušeností a umu autorky. Na neobvyklém milostném vztahu prostého vesničana a medičky rodícího se pod tíhou okolností a hrůz druhé světové války, nám autorka nenabízí žádný sladkobolný příběh či válečný román.
Síla jejího díla spočívá v dokonale ovládnutém popisu emocí, atmosféry doby a místa, v němž se příběh odehrává. Bravurně vtáhne čtenáře či diváka přímo do děje a zaplete jej do sítě vztahů a propletenců příběhů jednotlivých hrdinů knihy. Na publikum tak vzácně přetrvávající dojem z díla je zde neobyčejně silný.
Květa Legátová je dámou břitkého rozumu, svébytného humoru a nepřikrášleného pohledu na dnešní svět. Stále se zabývá literaturou a v hlavě nosí nápady na nový román. Současně se živě zajímá o život a práva rodu lidského i zvířecího, má ráda svět kolem sebe a nepřestává hledat…
Doplnění vydavatele: Květa Legátová zemřela dne 22. prosince 2012
Většinou věci příjdou když je člověk nejméně čeká..