Třicetiletý Petr Čech je velkou osobností české kopané, vzorem pro spoustu mladých lidí a především člověkem, který si v životě prošel mnoha lapáliemi a přesto se dokázal vrátit zpět na vrchol. Příběh obyčejného plzeňského kluka, který se dokázal přes angažmá ve Spartě Praha a francouzském Stade Rennes probojovat až do brankoviště slovutné londýnské Chelsea zaujal určitě všechny české sportovní nadšence.
Jeden z nejlepších brankářů světa v lednu 2004 za v přepočtu půl miliardy korun českých přestoupil do Chelsea Londýn, čímž se stal již ve věku 21 let jedním z nejdražších brankářů světové historie. Na Euru 2004 pak s českým výběrem pod vedením kapitána Pavla Nedvěda postoupil do semifinále, aby mu souboj o zlato těsně unikl díky osudové hlavičce řeckého stopera Traianose Dellase. Útěchou pro smutnící výběr Karla Brücknera snad může být jen to, že Řekové později urvali v utkání s domácími Portugalci naprosto neočekávané evropské zlato a podlehnout následným evropským šampionům přece není žádná ostuda.
Kariéra Petra Čecha však nabrala nový směr. Nadějný mladíček, který v dresu Sparty Praha zářil v Champions League a vyválčil na evropském šampionátu „Jednadvacítek“ s českým výběrem zlaté medaile, byl najednou vržen do divokých vod Premier League. 1025 minut bez inkasované branky, nový rekord anglické nejvyšší soutěže a 21 čistých kont ve 38 utkáních. Historicky šlo o druhý titul pro Blues v rámci Premier League vůbec a byl samozřejmě bouřlivě oslavován!
Pro mladičkého brankáře to znamenalo nečekaný úspěch, v brance Chelsea měl přece sezonu začínat Ital Carlo Cudicini sám Petr měl mít jistou pozici týmové dvojky! Cudicini se ale v přípravě na sezonu 2004/2005 zranil a kouč Chelsea José Mourinho dal důvěru české reprezentační jedničce.
Po hlavě
Nejtěžší chvíle v osudu Petra Čecha přišly na podzim roku 2006. Během ligového střetnutí s Readingem FC se tehdy čtyřiadvacetiletý brankář těžce poranil při souboji s irským záložníkem Stephenem Huntem, který už v první minutě utkání naháněl balon uvnitř šestnáctky Chelsea. Petr Čech byl u míče první, ale dostal tvrdý úder do hlavy pravým kolenem irského brouska. Verdikt lékařů byl jednoznačný. Fraktura lebky, nejméně třiměsíční odpočinek a dlouhodobá spolupráce se špičkovými neurochirurgy, kteří dávali „Čechína“, jak se populárnímu brankáři přezdívá, pomalu dohromady, aby mohla pokračovat nadějně rozjetá kariéra.
Vše vyřešila speciální ochranná přilba, jíž musí Petr Čech nosit až do konce aktivní fotbalové kariéry. Pokud by se totiž měl opakovat zákrok podobný tomu z podzimu 2006, mohlo by to mít bez ochranné přilby už skutečně fatální důsledky. 20. ledna 2007 se vrátil na trávník v domácím utkání s Liverpoolem, kde sice Chelsea prohrála 0:2, od té doby ale opět Petr Čech více než 800 minut neinkasoval a připsal si například osm čistých kont v řadě v rozmezí března a dubna 2007.
V roce 2008 přišlo jedno z největších zklamání kariéry, Petr Čech skončil spolu s Chelsea ve finále Champions League na straně poražených. V penaltovém rozstřelu totiž Blues nestačili na Manchester United, ačkoliv Cristiano Ronaldo svou příležitost skórovat trestuhodně zahodil. Kapitán Chelsea John Terry pak ale orazítkoval tyč Van der Sarovy branky a začínalo se znovu, tehdy už byli Reds poněkud úspěšnější. Dlouhou dobu čekal Petr Čech na další možnost, dočkal se jí až v letošním roce, kdy se Chelsea podařilo ve finále udolat Bayern Mnichov přímo v Allianz aréně a poprvé v historii londýnského velkoklubu se dočkali titulu v rámci nejprestižnější evropské klubové soutěže.
Po pěti letech od prvního velkého úrazu přišel další střet. Těsně před přestávkou do Petra Čecha narazil útočník Fulhamu Orlando Sáyla to rána jako od boxera, řekl potom gólman. O několik dní později stál znovu v bráně. „Po prvním zranění jsem řekl, že když bude potřeba při zápasu někam strčit hlavu, tak to udělám. Toho dne, kdy se budu bát jít hlavou do střetu nebo skrumáže, tak toho nechám. Zatím to tak nebylo.“
Životní poslání
Pětinásobný držitel Zlatého míče ČR hraje fotbal od svých sedmi let a od čtrnácti se pokoušel prorazit tak, aby se tímto sportem mohl živit jako profesionál. Musel obětovat fotbalu třeba i vysokoškolské studium, vždycky jej totiž zajímala lidská duše a psychologie byla jasnou volbou. Od sedmnácti let totiž nastupoval v české nejvyšší soutěži a právě zde si jej v dresu Chmelu Blšany všimla pražská Sparta, proti níž odchytal v rámci ligového duelu výborné utkání. V devatenácti letech jej proto Letenští vykoupili z Blšan za 22 milionů korun, čímž se stal zdaleka nejdražším českým brankářem. Angažmá ve francouzském Stade Rennes na sebe nenechalo dlouho čekat, v červenci 2002 sem přestoupil za pět milionů eur. Stal se hvězdou francouzské ligy a držel klub po dvě sezony nad sestupovou propastí. Připomínal Dominika Haška a Buffalo Sabres – vynikající brankář, který je v neustálé permanenci a vlastně jen průměrný tým před ním, který mu zase tolik v jeho práci nepomůže. I když inkasoval Petr třeba tři branky v ligovém utkání, i přesto se objevil v sestavě kola Ligue 1. V létě 2004 přišel dlouho očekávaný přestup do Chelsea…a dál už to znáte.
A jaký je recept Petra Čecha na úspěch? Především kvalitní odpočinek s rodinou. Největší oporou mu je manželka Martina, se kterou se oženil v červnu 2003 po dlouholeté známosti, byla ostatně jeho spolužačkou ještě na Sportovním gymnáziu v Plzni. Mají spolu dceru Adélku (*2008) a o rok mladšího syna Damiána. Zapomenout nesmíme ani na domácího mazlíčka, labradora Maxe. Slavný gólman rád peče třeba vánoční cukroví, doma si rád zahraje kulečník nebo nejrůznější deskové hry. Třicetiletý brankář se rád odreagovává i hudbou, kterou provozuje občas i aktivní formou. V kapele Eddie Stoilow totiž působí jako bubeník.